O blogu
K napsání tohoto článku s nevinným názvem O blogu jsem se odhodlávala bezmála rok. Nechtělo se mi do něho z jednoho prostého důvodu. Nerada píši přímo o sobě. Nechtěla jsem, aby to znělo nabubřele nebo jako bych se představovala před novou třídou. Nevěděla jsem jak toto téma uchopit. V dubnu to bude dvanáct měsíců, co jsem napsala první článek, a tak je opravdu načase se tohoto nelehkého úkolu zhostit.
Kdo blog píše
Podle mého názoru o vás nejvíce řeknou vaše koníčky, zájmy, jednoduše to co vás zajímá a baví. Ten kdo tráví veškeré víkendy nakupováním si pravděpodobně nebude rozumět s člověkem, který je modelář a po večerech sestavuje krajiny pro své milované vláčky. I vy si dokážete tyto dva lidi představit více, než kdyby vám řekli co vystudovali za školu nebo co dělají za práci. Co tedy charakterizuje mě? Podle toho, co naznačuje tento blog, je odpověď dozajista zjevná. Nejčastěji mě potkáte s krosnou na zádech někde v horách. Dokáži si ale také užít odpočívání někde na chatě s cestovatelskou knížkou v ruce. Často si pří stoupání nekonečného kopce s těžkým batohem na zádech představuji, jaké by to bylo teď někde na lehátku s nohama nahoře, s knížkou v ruce a kávou pěkně na dosah ruky. Naopak při čtení knížek o různých dobrodružných cestách sním o tom, jaké by to tam mohlo být místo tohoto nečinného polehávání. Často hold chceme to, co nemáme. Stejně tak jako mokří pod stanem vzpomínáme na naši teplou postel, a když v ní opravdu jsme, chceme být opět pod širákem a koukat se na hvězdy.
Proč zrovna název On the trail
Proč anglický název? Další jednoduchá odpověď. Ke slovu trail neexistuje žádný český, hezky znějící ekvivalent. Přitom tyto tři slova vystihují přesně to, o čem celý blog je. Není to jen další cestovatelský blog, kterých jsou na webu tisíce. Chtěla jsem se více soustředit na konkrétní oblast. Jít víc do hloubky. Cestovat se dá mnoha způsoby. Tento blog je zaměření vysloveně na hiking a trekking. Jinak řečeno na dálkové trasy, které podnikáte s výbavou na několik dní, kterou si nesete pěkně na svých zádech v batohu. Co je dálková trasa? Pro každého je to něco jiného. Pro jednoho je již několikadenní podnik, při které urazí 50 kilometrů, brán jako dlouhá trasa. Někdo má za sebou naopak trail dlouhý několik stovek kilometrů. Pro mě je podstatný především již zmíněný batoh s veškerou výbavou reprezentující SVOBODU. Pocit, který zažiji vždy, když jsem on the trail.
Jak to všechno začalo
Kdy jsem se začala věnovat chůzi s batohem jako takové? O tomto tématu jsem se již rozepsala v jednom ze svých prvních článků nazvaný Dálková chůze aneb jak jsem se zamilovala, proto to zde zmíním jen krátce. Není s podivem, že mnoho dětí začne dělat stejné věci, kterým se věnují jejich rodiče. Lyžování, herectví, rybaření a nejinak je tomu u chození s batohem. Pokud máte rodiče, kteří s vámi již v mládí vyrazí na první vandr, je velká pravděpodobnost, že vám to vydrží do dospělosti. A já nejsem výjimkou. Není to však podmínkou, dá se začít v každém věku. V závislost se to změnilo po cestě do Santiaga de Compostela. A Nejsem jediná, kdo se takto zbláznil do dálkových tras po absolvování této velmi známé poutní trasy. Člověk je nenasytný, a tak čím víc něčeho má, tím chce víc. A neplatí to pouze u hmotných věcí. Čím více kilometrů jste ušli, tím víc budete chtít dojít ještě o kousek dál.
Třeba se s některými z vás potkám ,,on the trail”.
Tereza