Camino de Santiago

7 důvodů proč vyrazit do Santiaga de Compostela

Proč se vydat do Santiaga de Compostela, mohla by znít otázka. Proč se tahat s batohem a chodit mnoho kilometrů v horku? Pokusím se vám na to odpovědět.

Popisovat tuto cestu je stejné, jako byste vysvětlovali, jak chutná čokoláda někomu, kdo ji nikdy neochutnal. Můžete říct, že je skvělá, sladká, že ji prostě milujete. Ale váš posluchač, ačkoli byste ji popsali sebelepším způsobem, nebude vědět jak čokoláda chutná. Přesto se o to pokusím.

1. Skvělý způsob jak začít s dálkovým chozením

Kdo by rád začal s thru- hikem (dálkovou pěší trasou), ale nemá odvahu vyrazit rovnou do divočiny, Camino je skvělá volba.

  • Nemusíte mít nikterak speciální a drahé vybavení
  • Není bezpodmínečně nutné mít dobrou fyzičku. Stačí si přizpůsobit délku denních tras podle svých možností a zvládne to prakticky každý.
  • Po cestě je mnoho ubytovacích zařízení (albergue), tudíž není potřeba řešit stan a celkově spaní venku.
  • Nemusíte se zabývat složitým zásobováním jídlem, jelikož o restaurace a obchůdky není nouze.
  • Trasa je skvěle značená, proto není nutné mít zvlášť vytříbený orientační smysl.
  • Všude je signál a většinou i data, což vám v mnohém také usnadní cestu.
  • V případě jakéhokoli zranění se snadno dostanete k doktorovi.
Albergue

2. Zažijete opravdovou svobodu

Svobodu, kde nemusíte skoro nic jiného než jít, jíst a spát. Tohle vám řekne skoro každý, kdo absolvoval jakoukoli dálkovou trasu. Nemáte skoro žádné povinnosti. Můžete si dělat, co chcete. Chůze osvobozuje. Vrátíte se na první pilíř Maslowovi pyramidy potřeb. A paradoxně jste šťastnější než v běžném životě, kde je příliš mnoho stimulů.

3. Máte čas sami pro sebe

Někdy děláme vše pro to, abychom čas na sebe neměli. Hodně pracujeme, snažíme se věčně být v něčí společnosti, pouštíme si televizi nebo rádio. Nechceme být se sebou sami. Se svými myšlenkami. Bojíme se, co objevíme v našem nitru. Na Caminu se času, který strávíme sami se sebou, nevyhneme. Měli bychom toho využít. Trošku si myšlenky utřídit do pomyslných zásuvek. Udělat si takový generální úklid ve své hlavě.

4. Ujasníte si životní priority

Tento bod souvisí s bodem předchozím. Poté co máte myšlenky trochu roztříděné, můžete se na ně s nadhledem podívat. Vyvstanou vaše sny a vše, co byste ve svém životě rádi dělali. A z nějakého důvodu to neděláte. Teď už je to pouze na vás, jak s tím naložíte. Zkuste si nastavit ve svém životě priority, které vám dopomůžou k zrealizování vašich opravdových přání.

5. Naučíte se, že vám k životu stačí opravdu málo věcí

Veškeré vybavené na cestu se vám musí vejít do jednoho batohu. Jelikož ho nesete celou dobu na zádech, měl by být ideálně co nejlehčí. Zároveň by v něm však mělo být vše, co OPRAVDU potřebujete. Po měsíci na cestě zjistíte, že si v pohodě vystačíte s věcmi, co máte s sebou. Což je oproti všemu tomu, co máte doma, opravdu nepatrné množství. Neznamená to, že byste po návratu domů měli vyházet všechny věci a nechat si pouze těch pár, co jste si přinesli zpět ze Santiaga. Ale uvědomíte si s jakým málem si vystačíte.  Byli jste šťastní. A přitom jste neměli skoro nic. To skoro nic je velmi osvobozující. Když si do svého batohu a života přibalíte jen to důležité, zjistíte, že se vám mnohem lépe jde. Netíží vás věci, které nepotřebujete. Jak v batohu, tak v životě.

6. Podíváte se na místa, kam by vás nikdy nenapadlo jít

Místa, která v průvodci nenajdete, a tudíž vás ani nenapadne se tam jít podívat. Viděla jsem krásné útesy, pláže a vyhlídky a nikde žádné turistu. Vše bylo pouze pro mě. Snídaně až s kýčovitým výhledem na moře, překrásné cesty lesem a v neposlední řadě zapadlé malé vesničky.

7. Navážete nová přátelství

Je zajímavé, že na cestě do Santiaga de Compostela si popovídáte s 19 letou holkou stejně dobře jako s 65 letým pánem. Rozdíly se smazávají. Z doktorů, právníků, prodavačů a studentů se stávají poutníci. A dokud vám to neprozradí, nepoznáte, kdo se pod tím tričkem a kraťasy skrývá. Všechny vás něco propojuje. Propojuje vás Velká cesta. Propojuje vás to NĚCO. Snadno se může stát, že s některými navážete přátelství, které přetrvá i po návratu ze Santiaga.

Těm kdo chtějí zažít vše nebo něco z výše uvedeného doporučuji sbalit batoh a a vyrazit na pouť do Santiaga de Compostela. Nebudete litovat.

Budu velice ráda za jakýkoli komentář, ve kterém se s ostatními podělíte o své připomínky, vlastní zkušenosti či rady a tipy. Každý jsme jiný a máme na dané téma svůj názor. Toto je můj, což znamená jeden z mnoha…

Předchozí

Camino de Santiago: Něco málo na úvod

Následující

Camino de Santiago: Co jsem měla v batohu

Sledovat mě můžete také na:

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.