GR223 – Menorca: Den po dni
Dálková trasa GR223, neboli Cami de Cavalls, na ostrově Menorca byla ve znamení neuvěřitelných písečných pláží, azurové vody a usínání s výhledem na moře. Horko, kterému se člověk nevyhnul, se díky každodenní možnosti koupání stalo podstatně snesitelnější. Jelikož na Menorce v květnu zdaleka nezačala hlavní sezona, mohl si člověk užít plavání v až kýčovitých zátokách skoro bez lidí. Někdy u průzračně modrých lagun nebyl zcela nikdo. Pokud máte partnera, se kterým se nemůžete shodnout, zda k moři, nebo někam s batohem, GR223 je skvělým kompromisem. Stezka s celkovou délkou 185 kilometrů se dá projít za 6-8 dní i s četnými zastávkami na plážích, koupáním a opalováním.
Příjezd
Na ostrov Menorca jsem se dostala trajektem, který vyplouval z přístavu Palma de Mallorca. Zpáteční lodní lístek, který stál 65 € (květen 2021), jsem si s předstihem zarezervovala a na informacích v přístavu mi ho vytiskli, jelikož rezervační číslo nestačilo. Velmi mě překvapilo, že před nástupem proběhla stejná kontrola zavazadel jako na letišti. S nervozitou jsem očekávala, až se jim na kontrolní obrazovce rentgenu objeví plynová kartuše, nůž a trekové hole, ale naštěstí je neshledali jako nebezpečné. Plavba trvala 6 hodin. Naštěstí jsme vyplouvali v 8 hodin ráno a na Menorce v přístavu Maó/ Mahón jsme byli ve 14 hodin, díky čemuž jsem měla ještě dostatek času ten den někam dojít.
1. den
Mapa denní etapy: 16,6 km
Jelikož jsem do Maó (Mahón) dorazila odpoledne, začala jsem šlapat v tom největším vedru. Horko navíc umocňovala asfaltová silnice, po které jsem šla. Vydala jsem se na sever. Ten sliboval zajímavější krajinu než jih. Více kopců, méně civilizace. To se mi zamlouvalo. Po malém utrpení na rozpálené silnice jsem se konečně stočila k moři.
Minula jsem vesnici Sa Mesquida a pokračovala dál podél pobřeží. Nikde ani kousek stínu. Jak jsem později zjistila, je to tak na většině ostrova. Procházela jsem mírně zvlněnou krajinou s nevelkým stoupáním. Došlo i na první koupání na zcela opuštěných plážích. Slunce se pomalu naklánělo k západu a já došla na místo, ze kterého byl krásný výhled na moře a útesy. Hned jsem měla jasno, kde tuto první noc budu spát.
2. den
Mapa denní etapy: 34 km
Jelikož stezka byla jen lehce zvlněná a nečekalo mě velké převýšení, cesta ubíhala velmi rychle. V Arenal de Castell měl být podle mapy větší supermarket a tak jsem jeden malý krámek bez zastavení minula. Bohužel ten, který jsem si vyhlédla byl přeměněn na skladiště a nezbývalo mi než se několik kilometrů vrátit k tomu již zmíněnému malému obchodu v Port d’Addaia. Ponaučení pro příště.
Čekalo mě i komplikované shánění vody. Jelikož městečko Platja de Fornells bylo tvořeno především apartmány pro turisty, kteří se zde v květnu ještě nenacházeli, bylo velmi složité najít vůbec nějaké lidi, kteří by mi vodu mohli natočit. Čekalo mě přes 30 km bez jakékoliv obce, tudíž bez možnosti doplnění vody. Nechala jsem si tedy od místních, které jsem nakonec našla, natočit 4 litry. Nedaleko za tímto městečkem jsem našla místo na spaní, které bylo opět s krásným výhledem na moře.
3. den
Mapa denní etapy: 27,3 km
Tento den byl ještě více jak ty předchozí o koupání na dech beroucích plážích, které jako by vypadly přímo z katalogu nějaké cestovní kanceláře. Jakmile podle mapy zjistíte, že nikde blízko není město ani parkoviště, čeká vás pravděpodobně téměř prázdná pláž. Co víc si na Baleárských ostrovech přát než koupání několikrát denně, vždy v jiném zálivu a s tyrkysovou vodou? Přestože mě včerejší nálož pitné vody tížila na zádech, byla jsem za ni ráda. Skutečně jsem během celého dne neměla jedinou možnost doplnit nejen pití, ale ani jídlo.
K večeru pořádně foukalo a tak jsem si našla na přenocování místo chráněné okolními skálami. Ještě než jsem ulehla, udělala jsem si k večeři instantní bramborovou kaši s tuňákem. Bohužel tomuto předcházelo zjištění, že část rybí konzervy se mi vylila do batohu. To nebylo rozhodně nic, co bych chtěla. Ale co se stalo, stalo se.
4. den
Mapa denní etapy: 33,1 km
Pomalu a jistě jsem se začala přibližovat k západní straně ostrova. Jako když mávne kouzelným proutkem se najednou zcela změnil ráz krajiny. Z kopcovité krajiny se stává plochá krajina zakončená povětšinou příkrými útesy spadající hluboko do moře.
Na mnoha výběžcích Menorcy se nachází maják. Far de Punta Nati je jeden z nich. Nejenom, že mi přišel hezčí než slavný Cap de Formentor na Mallorce, který jsem před nedávnem navštívila, ale navíc jsem si ho mohla užívat sama, bez davů turistů se selfie tyčemi. Nelze jít přímo k budově, ale to jsem nepovažovala za problém. Pohled z dálky postačil.
Navíc se za majákem nacházely zajímavé zbytky opevnění, které byly volně přístupné. Až na jednu dvojici, jsem tam byla sama. Lidí jsem celkově na GR223 potkala poskromnu. Těch co šli celý tento trail mohlo být nanejvýš šest. Ten kdo touží po samotě si zde jistě najde své. I když já často do této skupiny patřím, občas to bylo moc i na introverta jako jsem já. Stálo by za to aspoň někdy s někým prohodit pár slov.
Tento den mě čekalo jedno ze dvou největších měst na ostrově Menorca Ciutadella. Potřebovala jsem dokoupit potraviny, ale bohužel jsem tam dorazila v době siesty (14 – 17 hod), kdy většina obchodů má zavřeno. Využila jsem tedy čekání aspoň k vyřešení nějakých záležitostí na internetu. Pokrytí jak telefonním tak datovým signálem není místy úplně dobré. Mnohdy člověk není ve spojení i několik hodin, což není vždy na škodu. Už byl večer, když jsem vyrážela z centra města. Na kraj periferie mi však zbývalo ještě necelých 8 km, tak jsem do toho musela šlápnout. Kus za posledními domky se mi naštěstí podařilo najít písčitý plácek na kamenitých útesech. Byla sice už tma, ale měsíc svítil tak intenzivně, že nebyla potřeba ani baterka.
5. den
Mapa denní etapy: 30,1 km
V tomto úseku se nacházelo opět velké množství pláží, které nabádaly po chůzi v horkém počasí ke koupání. Dalo by se říct, že zde byla jedna vedle druhé. Na jedné z pláží došlo k nečekanému incidentu. Seděla jsem na písku, svačila a najednou mě něco prudce bouchlo do zátylku. Vůbec jsem nechápala co se děje, až jsem si všimla, že mi racek odnáší buchtu, kterou jsem měla před pár vteřinami pevně v rukou. Grotesknost této situace dokresloval můj nechápavý výraz a pobavení ve tvářích přihlížejících.
Den se chýlil ke konci a stezka se stočila do vnitrozemí. Poprvé za celou dobu jsem měla problém najít místo na spaní. Situaci komplikovaly soukromé pozemky navazující jeden na druhý, ve kterých se popásaly buď krávy nebo koně. Až za šera jsem objevila rovné místo pod stromem u bývalých napajedel pro koně. Nehrozilo zde však setkání s žádným domácím zvířectvem a tak jsem byla ráda i za toto místo, třebaže bylo přímo u cesty.
6. den
Mapa denní etapy: 23,5 km
Nacházela jsem se na jižní části ostrova, která podle zjištěných informací měla být podstatně více turistická než její severní část. V tuto dobu tomu však nasvědčovalo pouze větší množství městeček s hotely a apartmány, které však zely prázdnotou. V jednou blogu jsem se dočetla, že Menorca v tuto dobu vypadá trochu jako ostrov duchů a musím přiznat, že na tuto větu jsem si zde mnohokrát vzpomněla.
Zbývalo mi do cíle necelých 60 km a ještě bezmála tři dny. Musela jsem tedy účelně zpomalit, jelikož jsem se chtěla vyhnout bezcílnému bloumání před odjezdem trajektu. Bohužel tento den hodně foukalo a tak to na ,,zabíjení” času na pláži nebylo.
Procházela jsem více městečky a tak doplňování jídla a vody bylo snazší než předešlé dny. Nedá se říct, že by to zde vyloženě žilo, ale nebylo zde tak mrtvo jako na severu. Místo na spaní jsem si našla na malé plážičce pokryté suchými vodními rostlinami. Okolo se tyčily skály provrtané velkým množstvím jeskyní.
7. den
Mapa denní etapy: 22,9 km
Tento den by se dal nazvat skoro až nezajímavý. Většina trasy procházela městečky, což nepovazuji za nikterak vzrušující. Nebylo kam spěchat a tak jsem to největší horko přečkala u moře. Několik hodin opalování a koupání zpříjemnilo jinak nudný den.
Maó/Mahón už byl jen pár hodin cesty a tak bylo třeba najít místo na spaní ještě před tím něž se dostanu do jeho příměstských částí. Musela jsem sejít půl kilometru ze stezky abych měla, kde rozložit ležení. Usínala jsem jako vždy pod širákem, ale v noci mě probudily kapky padající mi přímo na obličej. Hned jsem vyskočila a začala stavět přístřešek. Celou akci komplikovat neuvěřitelný vítr a kamenitá zem, která znemožňovala zapíchnutí kolíků do země. Nakonec jsem musela použít hrubou síla za pomoci kamene. Bohužel až na těch pár počátečních kapek nic víc nepřišlo a tak tato práce byla vynaložena zbytečně.
8. den
Mapa denní etapy: 11,2 km
Kousek jsem se ze svého spacího místa vrátila na GR223 a pokračovala směr přístav. Během dopoledně několikrát sprchlo a tak jsem byla ráda, že mě čeká jen něco přes deset kilometrů. Do Maó/Mahón jsem dorazila kolem poledne. Trajekt měl odplouvat po 17 hod a tak jsem měla dost času. Procházet město se mi nechtělo a tak jsem si zalezla do jedné kavárny a počkala, než byl čas jít do přístavu. Plavba proběhla bez problému a kolem 23 hod jsem byla zpět v Palma de Mallorca. Nocleh jsem měla domluvený v Palma Port Hostel, kde jsem byla ubytovaná před odjezdem na Menorcu. Byl v docházkové vzdálenosti od přístavu a tak nebylo potřeba ani volat taxi.
Závěrem
Kde se mi líbilo víc? Na Mallorce nebo na Menorce? Přestože jsou oba součástí Baleárského souostroví, jedná se o poměrně rozdílné ostrovy. GR221 na Mallorca vedla vyloženě po hřebenech hor, což znamenalo velké stoupání a klesání každý den. A jelikož se člověk většinu času pohyboval vysoko nad mořem, koupání bylo spíš výjimkou. Naopak Menorca nabízela nenáročný výškový profil, který zvládne i začátečník co se chození týče. Možností koupání bylo nepřeberné množství. Který z nich bych volila, kdybych měla možnost jet jen na jeden z nich? Dávám přednost horám před mořem, i když nepopírám, že ochlazení několikrát za den nepřišlo vhod. Menorca se mi zdála možná až moc jednoduchá. Tak jako tak, rozhodně nelituji rozhodnutí navštívit oba ostrovy, ba naopak. Budu na tyto dva traily ráda vzpomínat.
Předchozí
GR223 – Menorca: Praktické informace
Následující
Příprava na Kungsleden