Přechod Národního parku Nízké Tatry
Národní park Nízké Tatry se nachází v centrální části Slovenska. Jedná se o velmi oblíbenou a často vyhledávanou hřebenovku. Mimo atraktivního prostředí nabízí tento trail i dobré zázemí ve formě útulen, kde je možné přespat a v některých také něco pojíst. Pokud tedy s takovýmito přechody nemáte mnoho zkušeností, tato skutečnost vám toho mnoho usnadní. Přinejmenším vám odlehčí batoh a to považuji za nemalou výhodu.
Základní informace
Výchozí bod: Donovaly
Cílový bod: Telgárt
Celková délka trasy: 92,5 km
Počet dnů: 4-5
Celkové převýšení nahoru: 4 938 m
Celkové převýšení dolu: 5 038 m
Tato trasa se chodívá samozřejmě i obráceně. Dokonce častěji než výše popsaný směr.
Možnost stanování a bivakování
Jelikož se nacházíme v národním parku, není možné stanovat ani bivakovat kdekoli se nám zamane. Podle návštěvního řádu NP Nízké Tatry je možné jednorázově přespat na těchto místech:
- Hiadel’ské sedlo ( přístřešek s obyvatelným podkrovíčkem)
- Ďurková (útulna s obsluhou)
- Sedlo Čertovica (pod chatou Horskej záchranej služby)
- Sedlo Ramža (útulna bez obsluhy)
- Sedlo Priehyba (plácek v lese)
- Sedlo Andrejcová (útulna s obsluhou)
Co znamená útulna
Jedná se o chaty či boudy, kde se dá přespat. Nelze si toto místo rezervovat. Jednoduše kdo dřív přijde, ten může spát vevnitř. V těch, které jsou s obsluhou si za nocleh zaplatíte (např. Ďurková 7 €, rok 2020). Odměnou vám ale bude teplo z kamen a něco dobrého k jídlu a pití.
Další možnosti přenocování
Chata M. R. Štefánika
Kamenná chata pod Chopkom
Domček HS na Čertovici
Možnosti stravování
- Útulna Ďurková (pivo, čaj, polévka, párky)
- Chata M. R. Štefánika
- Kamenná chata pod Chopkom
- Motorest Čertovica
- Útulna Andrejcová (pivo, čaj, polévka, párky)
Voda
- Hiadel’ské sedlo
- Ďurková
- Kousek před Chatou M. R. Štefánika
- V Motorestu či v Domčeku HS v sedle Čertovica by Vám pravděpodobně vodu dali
- Zadná Ramža
- Cca 2 km za Ramžou
- Priehyba
- Útulna Andrejcová
Jak probíhal můj přechod
Přechod tamních hor jsem uskutečnila dvakrát. Jednou s kamarádkou z Telgártu do Brusna a po druhé sama z Donoval do Telgártu. Při první cestě nám bohužel nijak zvlášť nepřálo počasí. Díky tomu, že jsme prakticky skoro nic neviděly, jsem se rozhodla tuto trasu zopakovat. Tentokrát však sama a v opačném směru. Spojila jsem to s přechodem Velké Fatry, ze které jsem sešla do Donoval a následně vystoupala do Hiadel’skeho sedla, kde jsem přestala v podkroví malého přístřešku s posezením.
1. den
Následující den počasí nebylo ideální. Pršelo a přes mlhu nebylo skoro vidět na krok. Naštěstí mě na konci dnešní dávky kilometrů čekala vyhřátá útulna Ďurková. Třešničkou na dortu byla horká polévka a výborný bylinkový čaj v půllitrovém hrnku. Bylo by skvělé, kdyby všude podávali čaj do pořádných hrnků jako tady. Po promrzlém a promoklém dni není skoro nic lepšího než něco horkého do žaludku. I když sauna po deštivém dni ve Švédsku nebyla také k zahození.
2. den
Tento den byla naopak obloha bez mráčku. Hlavní hřeben s těmi nejvyššími horami byl zalitý sluncem. To mimo jiné zapříčinilo obrovské množství lidí přicházejících od Chopku na který vede lanovka. Na nejvyšší horu Nízkých Tater Ďumbier jsem z tohoto důvodu ani nešla. Pokračovala jsem dál po hřebenech s krásným výhledem na Vysoké Tatry až do sedla Čertovica, kde jsem si u horské služby postavila svůj tarptent, ve kterém jsem úplně poprvé přespala.
3. den
Třetí den přechodu začal pozvolným, ale táhlých stoupáním. Z tohoto dne si pamatuji především to, jak jsem se pořád prodírala lesem, maliním a vysokou trávou. Výhledů bylo díky všudypřítomným vysokým stromům pomálu. Až v závěru dne jsem se vydrápala do neuvěřitelného krpálu z Priehyby na travnaté kopce z kterých bylo něco vidět. Už za šera jsem dorazila k Útulně Andrejcová, kde jsem znovu postavila stan.
4. den
Poslední den byl oproti dnům předchozím opravdu pohodový. Opět výhledy z holých kopců a pouze mírné stoupání a klesání. Až z Král’ovy ho’ly mě čekal příkrý sestup do cílového místa Telgártu.
Závěrem
Pokud bych šla znovu, rozložila bych si tento přechod rozhodně na pět dní, nikoliv na čtyři jako jsem to udělala tentokrát. Měla bych víc času na pauzy a na kochání. Nemusela bych tak hnát a mohla si více celou cestu užívat. Co se týče směru zvolila bych začátek v Telgártu a konec v Donovalech. Hlavní důvod pro mě je to, že to nejhezčí vás bude čekat na konci, tedy taková odměna po veškeré té námaze. Mnoho lidí také tvrdí, že je to z této strany jednodušší. Přestože jsem šla oba směry, tohle nedokážu posoudit.
Budu velice ráda za jakýkoli komentář, ve kterém se s ostatními podělíte o své připomínky, vlastní zkušenosti či rady a tipy. Každý jsme jiný a máme na dané téma svůj názor. Toto je můj, což znamená jeden z mnoha…
Předchozí
Přechod Národního parku Velká Fatra
Následující
Co dělat při setkání s medvědem
Sledovat mě můžete také na:
